Tentýž tón je možné na violoncello (stejně jako na všechny ostatní smyčcové nástroje) zahrát nespočtem různých způsobů. Může zaznít vřele i odosobněně, může zaznít mazlivě nebo třeba vulgárně. Lze jej zahrát s různou dynamikou, s různým vibrátem, lze jej zahrát ostře, se šumem, mohutně i křehce.

Hudební fráze mají tónů více, a věci se komplikují. Interpretace skladby nespočívá jen v přehrání předepsaných not, ale ve volbě a zvládnutí všech nuancí hráčem a v jeho kreativitě. Krása hudby pak vyrůstá z detailů.

Hudba různých hudebních stylů se interpretuje podle různých interpretačních tradic, každá z nich má osobitou kulturu. Barokní skladby lze hrát romanticky extenzivně, ale taky intenzivně, takzvaně poučeně, a rozdíl nespočívá rozhodně pouze v ladění, historických nástrojích či v technologii strun.

Jak vyloudit z violoncella různé kategorie tónů? Jaké a kdy použít vibráto? Jak rozeznat frázi, jak ji zahájit a ukončit? A proč to všechno?

Přijďte se s námi ponořit do tajů interpretace na violoncello, pojďte si zahrát a objevte svou hudební osobnost.