Syntetizéry, lidově řečeno klávesy, jsou dnes již zcela běžným zbožím, jako třeba televize či počítače. Lze je koupit nejen ve specializovaných prodejnách pro muzikanty, ale nějaký ten kousek se vždy najde i v každém supermarketu, ty menší lze koupit dokonce i na tržištích. Jejich cena se za poslední desetiletí natolik snížila, že jsou dostupné doslova všem, tedy nejen obětavě spořícím nadšencům. Vidíme je kolem sebe všude: na koncertních jevištích, v ponorkách divadel, v televizních talk show, najdeme je ve školách, mnozí je mají v obýváku, hrají si s nimi naše děti. Vedle klasického akustického klavíru je používají i hudebníci všech hudebních žánrů, ať už profesionálové nebo amatéři. Jak už to v podobných případech masového rozšíření nějaké technologie bývá, málokdo se zajímá, jak tyto přístroje fungují a za jakým účelem byly vlastně vyvinuty.

Tento kurz je určen těm z vás, kteří syntetizér chtějí používat jako skutečný hudební nástroj, jehož praúčelem je kontrolovaná výroba zvuku v kontextu hudby.

Sound designing pomocí syntetizérů lze považovat za techniku hudební instrumentace a arrangementu. Patří tedy do komplexní teorie hudby stejným právem jako třeba zrovna harmonie nebo hudební historie.
Oproti klasickým hudebním teoriím má však sound-designing několik vážných nevýhod: jelikož je jako médium a prostředek k elektronickému sound-designingu zapotřebí strojů, které mají za sebou několik desetiletí překotného technického vývoje, vyžaduje aplikace a orientace v sound-designingu znalosti značně technické, které lze nabýt jen poměrně intenzívním studiem zmíněných strojů, které se vžilo nazývat syntetizéry, a jiných počítačů, respektive programů na nich běžících, jako jsou sequenzery, bankmanažéry, bankloadery, externí editory, případně virtuální nástroje. Kromě toho je též bohužel poměrně nutné zabývat se při tom věcmi, jako jsou kabely, a způsobem, kterým po nich proudí elektrická informace, nazývaná MIDI komunikace, sloužící k tomu, aby se všechny ty většinou černé či šedé plastové či plechové krabice mezi sebou domluvily.

                  Výsledek tohoto studijního úsilí však za to podle mého názoru rozhodně stojí. Oním produktem přetechnizovaných anglických termínů a velmi nepříjemně technicky znějících činností, jako je editace, přenos dat, knihovnictví či spouštění programů apod.,  je totiž hudba, respektive její elementární složka, kterým je zvuk. Onen výsledný zvuk pak může být skutečně originální uměleckou kreací, a na proces, nazývaný sound-designing pak můžeme nazírat jako na jakýsi nový druh tvorby časového umění.

Pojďme si spolu vyzkoušet projít krok za krokem proces tvorby úplně nového zvuku, vyzkoušejme si jak bude nový zvuk znít v hudebním kontextu.